Hrátky s Dráčkem - Plán

Vešel do třídy a zkoumavě se rozhlédl kolem sebe, ve snaze najít nějaké volné místo.
‚Ách ne!‘ povzdechl si pro sebe, protože jediné volné místo bylo vedle...
„Pane Malfoy, sedněte si k Potterovi,“ ozval se ode dveří chladný, nervy drásající hlas.
‚Aspoň, že se uráčil dostavit se na hodinu,‘ pomyslel si Draco a mlčky přešel k třetí lavici v řadě u okna.
S vážným výrazem v tváři se posadil vedle Harryho. Ze své oblíbené zelené brašny vytáhl starou, částečně rozpadající se učebnici lektvarů a hodil jí na lavici. Harry neřekl jediné slovo. Draco se už už začínal strachovat, že mu něco je, když si povšiml, kterým směrem se Harry celou tu dobu kouká.
‚Tak proto mlčí, óóó, romantická chvilka. Hej, Harry, slyším svatební pochod!‘ Draco se zašklebil. Ta myšlenka ho přiváděla do rozpaků a zároveň v něm vyvolávala chuť smát se. ‚No kdo by se taky nesmál při pomyšlení na gaye, co si bere holku za ženu a pak jí na svatební noc uteče, aby jí nemusel vysvětlovat, že on je teplej a ona... raděj nic. Ženich unesen, už to vidím!‘ Draco se chtě nechtě zasmál, čímž přerušil Harryho romantické mlčení a přivolal na sebe pozornost Snapea.
„Co je na tom tak směšného, pane Malfoy?“
„Nic, pane... profesore,“ odpověděl spěšně zmijozelský princ a snažil se předstírat zájem o nápis na tabuli.
„Dával jste pozor?“ Záludná otázka.
‚Ne.‘
„Ano, pane.“
„Tak mi odpovězte na mou otázku.“ Snape se pobaveně ušklíbl, dávaje tím Dracovi najevo, že jeho hloupou¨, rozpustilou myšlenku slyšel.
„Špatně jsem... rozuměl... otázce,“ vysoukal ze sebe a snažil se zachovat si klidnou tvář.
„Špatně rozuměl... hm... myslím, že to bude 5 bodů dolů, pane Malfoy.“
Draco mlčel.

Byl večer. Hnusný, protivný večer, který v Dracovi vyvolával podivné vzpomínky. Proč to zmizelo? Proč to vyprchalo stejně rychle jako alkohol? Možná protože to byl alkohol...
‚Nebyl,‘ stále se zarputile přesvědčoval, ale nebylo mu to nic platné.
Je to zbytečné...
‚Není.‘
Jsi sám, měl by sis najít holku...
‚Sklapni.‘
„Hej, Draco, koukej, co jsem našel!“ Goyle se na svých tlustých nožičkách kolébavě rozeběhl k Dracovi, kterého právě vytrhl ze zamyšlení.
„Co to je?“ Draco, snažíc se zaostřit na malý, bílý předmět v Goylově ruce, se pomalu zvedl a natáhl ruku. Goyle mu však předmět nepodal. Místo toho jej začal dychtivě rozbalovat. Teprve teď si Draco uvědomil, že je to jen malý papírek.
„Tady,“ ukázal Goyle na text, psaný úhledným černým písmem, „tady je ten důkaz! Tady je důkaz, že Pansy někoho má!“
Draco po té zprávě značně vychladl. Čekal něco zajímavého, skutečně zajímavého, ale tohle...
„No a?“
„Vždyť jsi to chtěl vědět... e... eh... pořád jsi přece přemýšlel nad tím, jestli někoho má a tady... eh... tady je důkaz!“ Goyle mluvil tak nahlas, že se někteří zmijozelští zastavovali za jeho zády a zkoumavě si jej prohlíželi. Když byl takhle udýchaný a hulákal na celou společenskou místnost, vypadalo to, jakoby právě rozluštil jedno z nějvětších tajemství školy nebo něco v tom smyslu. Když si však všimli Dracova zlostného pohledu, ihned se znovu vzpamatovali a pokračovali ve svém původním záměru.
„Super, tak kdo to je?“ Draco odvrátil pohled od skupinky zvědavců a pokusil se vytvořit na své tváři zaujatý výraz, i když v případě Goyla to stejně bylo zbytečné, ať už by se Draco tvářil jakkoliv, Goyle by stejně pokračoval ve svém vzrušení plném vyprávění.
„Jo, to nevím.“ Goylova nálada viditelně poklesla, ale hned na to se zase rozzářil a dodal: „Ale aspoň víme, že vůbec někoho má, ne? A hlavně bychom podle písma mohli zjistit, kdo to je.“
Draco přikývl a už už se chtěl podívat na text napsaný na papírku, když v tom jej Goyle rychle zmuchlal a hodil si jej do kapsy.
„Jde Pansy,“ zaskřehotal a vsunul pravou ruku do kapsy, kde leželo psaníčko. Kývl na Draca a spěšně upoustil místnost.
Draco ale zůstal nehnutě stát na místě s pobaveným ušklebkem.
‚Psaníčko,‘ blesklo mu hlavou. Pomalu se posadil zpátky do křesla.
‚Co mě to jen napadá?“ Pomalu zaklonil hlavu dozadu a přivřel oči.
‚Blažený pocit.‘ Hlavu naklonil mírně na stranu a ještě víc přivřel oči. V hlavě se mu rodil plán... a on s ním byl nanejvýš spokojený.